Divadelní soustředění na chatě v Mrači u Benešova, 8.5. - 11.5.2003
Za devatero horami a devatero lesy stojí na kraji osady Měsíčního údolí dřevěná chatička. Kdysi v ní často o prázdninách pobýval Honzík se svou malou sestrou Terezkou (viz foto z Honzova archívu). Nyní se nám toto pohádkové stavení, schované za královskou korunou stromů, stalo útočištěm při našem květnovém divadelním soustředění...
Jako první na chatu přijeli už ve čtvrtek Sylva s Honzou, aby uklidili a připravili chatu na útok divadelníků. V pátek dorazili první návštěvníci: Martin (František), Tereza a Renata. Společně jsme strávili romantický večer za svitu petrolejek, neboť – jak byli všichni předem varováni - na chatě není zavedena elektřina. V sobotu přijeli i do poslední chvíle pilně pracující Dáša a Zdislav. Po prvotním zděšení návštěvníků, že na chatě voda opravdu neteče z kohoutků, ale že se musí nosit v kýblech ze studánky, a že vařit se dá jedině na plynovém sporáku nebo na otevřeném ohni, jsme raději přikročili k samotnému nacvičování pohádky.
 |
 |
 |
|
Nejdříve jsme si sedli a pořádně to promysleli. Pak jsme se dohodli, že improvizované pódium bude vedle chaty na jediné rovné a suché ploše, která se široko daleko nacházela. V noci totiž notně sprchlo. S židličkami z kopce byla také legrace, každou chvíli se někdo překlopil přes opěradlo přemetem vzad, naštěstí pro všechny bez následků…
Pak začal režisér vysvětlovat hercům, jak si představuje první scénu. Vysvětloval jim to zleva, zprava, zepředu i z prostředka a ostatní se snažili do jeho představy vžít. Zatímco Martin (František) většinou kouřil dýmku (v rámci role) a Renča si lámala nohy na bobku, protože na ni žádná židle nezbyla, Tereza sledovala text, napovídala a občas se drbala na hlavě.
A pak začala akce. Hlavní roli si tentokrát vystřihl Zdislav. Nejdřív objevil na scéně Renátu, pak židli a za chvíli i Martina (Františka). Ale i tak to vypadalo, že se ještě na někoho čeká. A taky jo. Podle scénáře Terezy by to měl být... No, však vidíte. Kostým houmlesáka byl však dle reakcí ostatních herců opravdu neplánovaný :o)
Nápověda se po čase střídala. Tereza zaskočila za dvě role. Kupodivu obě byly mužské. Na první fotografii nedohlíží přísně na Zdislava, aby nezapomněl text, ale jako komorník vše zpovzdálí pozoruje, aby se v pravou chvíli do děje vložila. Na druhé fotografii nás právě přesvědčuje, že jako kapitán umí plavat. Nutno uznat, že nás přesvědčila. Nápovědu za ní převzala Dáša. Její nezaujaté hlášky nápadně připomínající polský rychlodabing rozesmály snad všechny. Režisér nám za pěkné hraní sliboval odměnu. Na poslední fotografii vpravo právě láká na jídlo Martina (Františka).
 |
 |
 |
|
Nutno poznamenat, že Martin (František) hlad opravdu měl. V rámci role si mohl dovolit jen imaginární oběd. Dlouho to ale psychicky nevydržel a na druhém obrázku se můžete podívat, čím se tam během nacvičování živil. (Na zahradě v květnu bohužel nic jiného než červíky a žížaly nenajdete...) Pak ovšem přece jen nastal čas ke skutečnému obědu a Tereza s pomocí ostatních hospodyněk usmažila výborné kuřecí řízky. Z obědu pro deset lidí (bylo nás tam sedm) nezbyl řízek ani jeden, takže je dobře, že jsme si je stačili na památku alespoň vyfotit.
Po obědě následovala siesta. Zdislav nám ukazoval fotografie pořízené z nedávné návštěvy Stockholmu. Má Švédsko velmi rád. Zato Martin (František), zdá se, by do takové zimy nikdy nejel. Dámská část ansámblu si potom zazpívala "jednu smutnou námořní" a jala se řádně odpočívat. :o)
Po odpočinku nás však čekala trocha práce. Znovu jsme se pořádně poradili, nasadili si rukavice a začali jsme se stěhováním místní kadibudky. Naštěstí vše dobře dopadlo a nikdo nikam nespadl, ani na nás nic nespadlo. Večer jsme si upekli buřtíky a s Honzovou kytarou jsme si pod širým nebem zazpívali táborové písně. Pak se však zatáhlo a začala jedna z místních silných bouřek. Nic jsme na to nedbali, sesedli se na verandě a s Dášou prožili jeden z velmi zajímavých okultních večírků. To, co jsme si tam povídali, je však naše tajemství... :o)
Druhý den se udělalo znovu krásně, a tak jsme si také našli čas na průzkum blízkého okolí chaty a vydali se na prohlídku osady Měsíčního údolí. Chvílemi jsme se sice klouzali po bahně, ale sluníčko během dopoledne kaluže vysušilo. Do kontejneru jsme odnášeli pozůstatky včerejšího zajímavého večera. Martin (František) si na místě dokonce vybral jednu krásnou místní chatku, na obrázku uprostřed nám ji právě ukazuje.
Pak jsme si všimli, že se nám někdo ztratil. Renátu jsme našli celkem snadno (viz foto vlevo), i když takhle zmalovanou jsme ji zatím nikdy neviděli, ale Zdislava jsme nalezli až při návratu u chaloupky. Ztratil se nám totiž v lomu (viz poslední foto). Najdete ho?
text a foto: Tereza a Sylvie
PS: Další fotografie ke shlédnutí, tentokrát již bez podrobných popisků.
